Výuka čtení

Učíme děti číst analyticko-syntetickou metodou bez tvorby slabik (genetickou). Tuto metodu vnímáme jako přirozenou vývoji dítěte, neboť děti, které se naučí samy číst, postupují obdobným způsobem. Zpočátku je zaujmou velká tiskací písmena, pak se je snaží zapsat a nakonec skládáním, tedy syntézou, sestavují ze známých písmen slova a „ čtou“. K nácviku čtení se tedy používá nejmenší jednotka řeči psané – písmeno. Výhodou této metody je také dodržování zásady jedné obtížnosti, kdy se využívá postupný nácvik abecedy. Méně se tak zatěžuje paměť dítěte, které se může věnovat mechanismu čtení. Na začátku se pracuje pouze s velkými tiskacími písmeny a teprve po získání základních čtenářských dovedností se v pozdější fázi přistupuje ke čtení malými písmeny a ještě později k psaní psací abecedou. Při tom se uplatňuje transfer (přenos), který využívá podobnosti tvarů písmen a děti postupují rychleji. Další výhodou je vyvážené rozvíjení sluchového a zrakového vnímání dětí, což může vyhovovat všem typům osobností. Žádná jiná metoda neumožňuje to, co genetická. Žáci si totiž to, co přečtou, zapíší. Psaní silně podporuje čtení, žáci se naučí nejen dobře číst, rychleji si zapamatují písmena, získávají průpravu pro psaní. Ukázalo se, že model čtení – psaní je výrazně účinnější než čtení – skládání. Už v říjnu děti dokážou napsat a přečíst větu a zapsat vlastní myšlenku. Hlavní význam této metody spatřujeme v tom, že učí od samého počátku čtení s porozuměním. Nejde jen o mechanické spojování hlásek a slov. Prvořadý je smysl čteného, ten děti motivuje a přináší radost z toho, co dělají.

Naše zkušenosti ukazují, že předpokladem úspěšného zvládnutí elementárního čtení v 1. ročníku je také úzká spolupráce s rodiči. Všichni žáci nemohou postupovat stejným tempem, často jsou mezi jednotlivými dětmi velké rozdíly. Průběh učení závisí na vnitřních i vnějších podmínkách žáků a ty nejsou nikdy stejné.

Jak tedy mohou rodiče svým dětem prospět?

Na co se doma zaměřit?

1) Rozvoj slovní zásoby

tzn. – často číst dětem a povídat si s nimi (čtenář, který má velkou slovní zásobu, čte rychleji a snadněji chápe význam přečteného)

2) Každodenní procvičování skládání i rozkládání slov na jednotlivé hlásky

         tzn. – ptát se dětí: „ Co je to n-o-s ?“...atd.

(některým dětem toto zpočátku činí potíže a je třeba více času a trpělivosti dospělých)

3) Dodržování stejného postupu nácviku čtení jako ve škole

tzn. – procvičovat čtení způsobem doporučeným ve škole, říkat si při čtení vše nahlas, ne potichu (tím se může proces učení zpomalit nebo až zastavit), případné nejasnosti a problémy konzultovat s třídní učitelkou

4) Pravidelné KAŽDODENNÍ hlasité čtení dětí za přítomnosti dospělého čtenáře.

         Milí rodiče,

využijte výjimečný čas nadšení z učení a objevování, které se již u dětí v takové míře neopakuje. Pomozte jim překonat počáteční starosti při získávání nových čtenářských dovedností. Máte jedinečnou příležitost ovlivnit chuť a ochotu dětí číst, poznávat a učit se po celý život.